Co vlastně pojmy pravice a levice znamenají? Předběžné úvahy k pokusu definovat pravici.
Moderna
Pravolevé spektrum je produktem moderny. O moderně zde mluvím nikoliv jako o uměleckém směru či období, ale jako o dějinné éře. V širším smyslu je moderna novověk, v užším smyslu období po Francouzské revoluci.
Dělení politického spektra na levici a pravici je pozůstatkem Francouzské revoluce, kdy v Národním shromáždění seděli konzervativněji orientovaní poslanci napravo a liberálové nalevo. Před Francouzskou revolucí nemá smysl o pravolevém spektru mluvit, i když některé společenské procesy a dynamika ve středověku a starověku ho mohou připomínat.
Mapování na ideologie
Jak lze namapovat ideologie na pravolevé dělení? David Hanák ve své knize Český konzervatismus a mainstreamová politologie uznává tři hlavní politické směry v současném politickém světě:
- konzervatismus,
- liberalismus,
- socialismus.
Konzervatismus a liberalismus jsou spíše pravicové směry, zatímco socialismus je levicový. Toto dělení se víceméně opírá o ekonomicky chápaný protiklad kapitalismus a socialismu. Pravice je soukromé vlastnictví, podnikání, minimální státní zásahy, volný trh. Levice znamená státní vlastnictví, státní zásahy, přerozdělování, solidarita, ochranářství.
Problém je v tom, že v praxi jsou tyto tři ideologie prakticky nerozeznatelné. Rozdíly mezi KDU-ČSL, ODS a ČSSD jsou spíše rétorické než reálné. A ani ekonomické dělení na kapitalismus a socialismus, které tak poznamenalo politické bitvy devadesátých let (Klaus vs. Zeman), nedává v podmínkách moderní ekonomiky smysl. Kapitalismu se nejlépe daří v podmínkách sociálního státu.
Dugin
Jiný pohled přináší ruský politický filozof Alexandr Dugin, autor knihy Čtvrtá politická teorie, který získal jistý věhlas v reakcionářských kruzích.
Podle něho liberalismus čili první politická teorie nejprve politicky přemohl konzervatismus a následně vojensky porazil fašismus (Druhá světová válka) a komunismus (Studená válka) čili třetí a druhou politickou teorii právě v tomto pořadí. Liberalismus je tedy jednoznačným vítězem soupeření ideologií a historicky se pojí s celosvětovou hegemonií amerického impéria. Dugin předjímá nástup čtvrté politické teorie, která by se mohla stát vyzyvatelem liberalismu.
Ztělesněním této teorie je eurasianismus. Koneckonců Dugin byl poradcem prezidenta Putina. Dugin se tedy do jisté míry vyhýbá pravolevé klasifikaci.
Vítězný liberalismus
Ale jinak lze s Duginem souhlasit, přinejmenším euroatlantický prostor je ve spárech liberalismu (Rusko a Čína se nemohou jeho vlivu vyhnout, ať se jim to líbí nebo ne), který se projevuje víceméně ve dvou základních formách:
- pravicový liberalismus, který si často říká konzervatismus,
- levicový liberalismus, v Evropě označovaný jako sociální demokracie.
Jak jsem uvedl výše, mezi hlavními ideologiemi jsou v praxi tak malé rozdíly, že můžeme hovořit o naprosté hegemonii liberalismu, který se rozprostírá od pravé po levou část spektra. Alternativu lze hledat pouze mezi tzv. extremisty, i když také většina extremistických ideologií jsou odnože liberalismu. Komunismus a nacismus jsou typickými příklady. To cosi vypovídá o liberalismu samotném.
Významový posun
Podle současných měřítek jsem stoupenec extrémní pravice a současný politický mainstream mě hází do jednoho pytle s těmi, co posílají Židy do plynu, hází na Cikány Molotovovy koktejly a voliči Donalda Trumpa. Před 150 lety by byly moje politické názory považovány za mírně konzervativní mainstream. Před 200 lety byly zcela běžné. Slovenský konzervativní (křesťanský) politik Vladimír Palko mapuje ideový posun evropských konzervativních, tj. křesťansko-demokratických, stran doleva za posledních 150 let ve své knize Lvi přicházejí.
Pokud jde o USA, tzv. alt-right, nový nacionalistický proud na americké pravicové scéně, vděčí za svůj úspěch jednak dlouhé vlně levicových výstřelků (politická korektnost atd.) a jednak neschopnosti Republikánů být skutečnou opozicí. Označuje je hanlivým pojmem cuckservative, což jej mimořádně úspěšný mem, na který Republikáni nedokázali zareagovat. Poukazuje na fakt, že konzervativci nekonzervují žádnou tradici, pouze 10 let staré výdobytky levice. Nicméně to není nic nového pod sluncem. Už G. K. Chesterton řekl něco v tom smyslu, že progresivní levice omyly zavádí a konzervativní pravice je konzervuje.
Co pojmy pravice a levice znamenají, závisí také na příslušnosti k určité části politického spektra. Pro kovaného komunistu je sociální demokrat reakcionář a pojmem „fašismus“ se označuje i Trumpův mírně konzervativní, nacionální liberalismus, kdy části jeho programu propagovali Demokraté (Bill Clinton) ještě v devadesátých letech minulého století.
Prázdné pojmy?
Pravolevé chápání politiky není ideální, ale je to chápání zažité a široce používané. Pravice a levice jsou pojmy relativní, tj. nereflektují nějaký univerzální rys reality nebo danou vlastnost lidské psýchy (jsou pokusy definovat konzervatismus a progresivismus jako obecné psychologické sklony, ale na ty moc nedám), avšak nejsou to pojmy zcela prázdné. Dobrá definice z nich dokáže udělat užitečné nástroje pro orientaci v politickém dění.
Pojem levice je prakticky od začátku spjatý s liberalismem, i když obsah toho, za liberál-revolucionář v dané chvíli bojuje, se časem mění. Nicméně zůstává v hranicích vymezených nekonzistentní podstatou liberální ideologie.
Pravice tak jednoznačně definovaná není, protože často bývala reakcí na aktuální útoky levice. O smysluplnou definici se pokusil blogger Nulle Terre Sans Seigneur. Pokusím se přeložit a okomentovat v dalším blogpostu.