Historické milníky na cestě do temnoty.
Co jsem psal minule, zní asi hodně negativně. Nutno mít na paměti, konzervativci jsou spíše pesimisticky založení. Nevěří, že lidé jsou přirozeně dobří. Sekulární pravičáci mají své darwinistické modely chování a křesťané zase říkají, že přirozenost člověka je sice dobrá, ale narušená Prvotním hříchem. Na drunou stranu to neznamená, že všechno je špatně, ani to není důvod k lomení rukama.
Spíše se nabízí otázka, jak jsme se do takového svrabu vůbec dostali?
Odpověď vychází z křesťanského pohledu na svět. Křesťanská civilizace, která už de facto zanikla, bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat. Křesťanství byl motor, který vybudoval naši civilizaci a jeho úpadek je to, co ji nyní přivádí ke dnu. Tento fakt uznávají i mnozí sekularisté a jiní neznabozi.
Moderna
Liberalismus, kapitalismus, osvícenství, průmyslová revoluce, socialismus, marxismus, to všechno jsou různé aspekty moderny. Moderna je historické období, které se víceméně kryje s novověkem, ale také výraz označující určité paradigma. Paradigma rozchodu se vším starým a přežilým, což v očích osvícenců a jejich pokračovatelů bylo především křesťanství, jeho morálka a jím vytvořený společenský systém.
Nominalismus
Konzervativní autoři jako R. M. Weaver považují nominalismus za jeden z kořenů moderny, v tomto případě moderní filozofie. William z Ockhamu, který byl velkým proponentem nominalismu, žil ve 13. století, tedy ještě za vrcholného středověku.
Spor, který nominalisté vedli s realisty, se týkal universalia ante rem vs universalia post rem. Pro našince asi esoterická záležitost, ale ve skutečnosti jde o důležitou otázku s přesahem do oblasti etiky.
Nominalismus tvrdí, že univerzálie čili obecniny nemají vlastní existenci a jsou to pouhé nálepky, které člověk dává věcem. Metafyzický realismus vycházející z Platóna a Aristotela na to odpovídá, že obecniny mají vlastní existenci, která předchází a v jistém smyslu předurčuje podobu a charakter hmotných věcí, hmotného světa. Pokud mají pravdu realisté, pak má realita normativní charakter, což je v souladu s křesťanskou morálkou, podle které lze etické normy poznávat nejen ze Zjevení (Desatero), ale také je lze rozumem odvodit z viditelné reality.
Nominalismus může vést k takovým výstřelkům, jakým je Humeovo popření kauzality. A přijme-li nominalismus jako svou základní filozofii celá společnost nebo alespoň její elity, nevyhnutelně to vyústí v relativizaci všech rozdílů, stírání nebo bagatelizování všech odlišností a neschopnost rozeznávat dobro a zlo.
Protestantismus
Dalším důležitým milníkem na cestě k moderně byl protestantismus. Protestantismus de facto odstranil kněžství a kněžský stav jako prostředníka mezi Bohem a člověkem, čímž vydláždil cestu k politické rovnosti. To v prvé řadě znamenalo odstranění stavovských privilegií, ale u toho to v žádném případě neskončilo. Všimněme si také, jak dobře se filozofický nominalismus a náboženský protestantismus doplňují.
Absolutismus
Absolutismus zase položil základy moderního pojetí státu jako instituce, která na daném území vládne neomezenou mocí. Královská moc postupně oklešťovala moc aristokracie, až ji v mnoha ohledech redukovala na pouhé tituly. Středověké pojetí panovníka jako primus inter pares (první mezi rovnými) se změnilo na novověké L'état c'est moi (stát jsem já, Ludvík XIV.). Odtud už je jen malý krůček k uvědomnění, že panovníkem nemusí být konkrétní osoba nebo dynastie, ale třeba orgán tvořený lidem volenými zástupci. Okořeňme to dělbou moci mezi orgány zákonodárné, soudní a exekutivu a máme moderní stát jako ze škatulky.
Francouzská revoluce
Taková byla kaše, kterou uvařilo osvícenství. Někdo ještě musel udělat špinavou práci. Dnes tomu říkáme Francouzská revoluce. Poté už byla moderna v plném proudu. Poslední zbytky starého režimu a možná i poslední zbytky kolektivního rozumu Západu odstranila První světová válka. Taková je zhruba politická linka.
Renesance a humanismus…
Na konci středověku se objevily další novinky dosud glorifikované v našich školních osnovách. O reformaci už jsem mluvil. Renesance byla znovuobjevením pohanství a pokus usmířit ho s křesťanstvím. Masakry křesťanů v pohanských arénách byly zapomenuty, rozhořel se obdiv k pohanskému umění. Křesťanský středověk znal pohanské umění, ale přistupoval k němu opatrně, protože si uvědomoval jeho přitažlivost i jeho škodlivost. Hlavní nebezpečí pohanství spočívalo v tom, že odklánělo lidskou mysl od Božích záležitostí k lidským.
Tento trend se naplno projevil v další novince, humanismu. Neboť jde především o člověka, soudruzi! Kormidlo bylo nastaveno a loď nabrala nový kurz. Středem všeho dění přestal být Bůh a stal se jím člověk. Vysloveným či nevysloveným cílem byla spása člověka a jeho vykoupení už tady na Zemi. Altruistická myšlenka, proti které ani křesťané nic nenamítají. Alespoň pokud se jim to podá formou přikázání „miluj bližního svého jako sebe samého“ přitom se jaksi na druhou kolej odsune předcházející „miluj Hospodina, Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“. Převrátit hierarchii hodnot ale znamená koledovat si o potíže.
…a jejich pohrobci
Stojí za zmínku, že původní ortodoxní marxismus-leninismus se na Západě vtělil do levicového humanismu poté, co se pokrokový Západ zklamal ve stalinismu. Frankfurtská škola je typickým příkladem tohoto posunu směrem k humanismu. Carlsbad1819 uvádí citát z Croslandovy knihy Budoucnost socialismu, který podle něho nejlépe vystihuje humanistický charakter kulturního marxismu:
Potřebujeme nejen vyšší export a starobní důchody, ale také více kaváren pod širým nebem, světlejší a veselejší noční ulice, pozdější zavírací hodiny, více místních divadel, lepší a pohostinnější hoteliéry a restauratéry, světlejší a čistší jídelny, více hospůdek na nábřeží… lepší design nábytku a nádobí a ženských šatů…
Ikea byla založena o pár let dříve…
Je vidět, že doba skutečně pokročila, neboť mnoho marxistických či humanistických či sociálně-demokratických ideálů se uskutečnilo, počínaje kavárnami na každém rohu, konče beztřídní společností. Otázka je, zda by to, co máme dnes, považoval Václav Havel, sám levicový humanista, za vzkvétající zemi.
Shrnutí
Člověk nemusí být křesťan, aby pochopil, co se děje. Mnoho křesťanů to nechápe, zatímco někteří inteligentní sekularisté vidí, že současný trend není udržitelný. Změnit tento trend nebude jednoduché, neboť v cestě stojí mentalita moderního člověka. Je to mentalita návštěvníka nákupního centra, pro kterého je život dlouhým řetězem obchodních transakcí s občasnými reklamacemi a vrácením použitého zboží. Je to kupecká mentalita, která z reality dělá cosi snového, obrušuje její hrany, změkčuje dopadové plochy, aby zboží bylo prodejné a zákazníci se vraceli. Realita se stává skanzenem či kinem, kde moderní člověk s popcornem v ruce sleduje, jak lidé minulosti žili své opravdové životy.