Game over

Hra o trůny skončila. Game over. I když věřím, že by jí jedna až dvě další série prospěly.

Na úvod musím říci, že jsem tento projekt HBO přestal sledovat po druhé sérii. Zaprvé se tvůrci začali značně odchylovat od knižní předlohy, zadruhé jejich tvůrčí svoboda předvídatelně degenerovala do brutality a pornografie a zatřetí kvůli všudypřítomnému bezútěšnému nihilismu. Často mi připadalo, že je autor krutým bohem, který nemá rád své postavy.

Když byla ohlášena finální série, moje žena se rozhodla shlédnout i ty předešlé. Díky tomu mi neunikly události, které poslední sérii předcházely, ačkoliv jsem z nich viděl jenom střípky.

Poslední série jako celek byla slabá. Především jí chyběl smysl pro detail, který zdobil celý Martinův příběh. Kdyby tvůrci se zakončením tolik nepospíchali a rozložili ho alespoň na dvě série, příběhu by to jedině prospělo.

Poslední díl proto byl patrně nejpřijatelnějším rozuzlením celé ságy.

Bran

Jako král Západozemí je Bran zajímavá volba. Dle mého soudu reprezentuje tato postava ideu osvíceného monarchy. Jako téměř nelidsky odosobněná postava (cosi na způsob Buddhy) má všechny předpoklady být nepředpojatým, spravedlivým a o dobro usilujícím vladařem. Král nemusí být vyloženým vůdcem, tedy někým, kdo dokáže vzbudit u lidí emoce, představivost a touhu jít za ním. To jsou vlastnosti politického agitátora či revolucionáře. Jeho stoicismus vylučuje kritizovanou touhu po moci, kterou se vyznačovali všichni ostatní, lidštější pohlaváři Západozemí.

Na druhou stranu právě absence emocí a určité osobní zainteresovanosti z Brana činí nelidskou bytost. Jeho pohled na věci se může zcela míjet s běžným lidským pohledem. Jeho motivace může být normálnímu, nedokonalému člověku zcela cizí. Vláda takové bytosti bude patrně tíhnout k bezcitnému racionalismu, k něčemu, co by se dalo nazvat tyranií dobra, kdy všechno, co člověku v nějakém směru škodí, bude omezováno, zakazováno až k bodu, kdy člověku nezbydou žádné vlastní volby. Z toho důvodu mi ideál osvíceného panovníka připadá jako ekvivalent vlády neosobní byrokracie.

Přesto myslím, že Bran je dobrá volba a všechny lidské vlastnosti a chyby, které mu mohou chybět, kompenzuje v plné míře jeho Ruka, Tyrion Lannister.

Tyrion

Z chudáka Tyriona udělali v posledních dvou sériích hlupáka, který neudělá jediné dobré rozhodnutí. Navíc slepě důvěřivého. To je v příkrém rozporu k postavě inteligentního, přiměřeně cynického a politicky zběhlého Tyriona, který ubránil Královo přístaviště před Stannisem Baratheonem. Pro mě poněkud velký skok.

Jediná, zato osudová chyba, které se Tyrion mohl věrohodně dopustit, byl špatný odhad Daenerys. Silně pochybuji, že by v ní Tyrion slepě věřil, že by při svém rozhledu a zkušenosti slepě věřil v „make the world a better place“ (wilsonovské „make the world safe for democracy“?). Přiměřenější charakteru postavy by bylo věřit v sebe a svou schopnost uřídit Daenerys, případně, jako její pobočník a vykonavatel její vůle, změkčit dopady jejích revolučních rozmarů.

Jinak myslím, že pozice králova pobočníka je pro něho dobrou volbou.

Jon Snow

Jon byl jednoznačným kandidátem na trůn. Po odhalení jeho původu a stále zřetelněji se projevujícím šílenství (či revolučním zápalu) Daenerys se zdál být tím, kdo má na Železný trůn usednout. Ale zároveň nebyl. Jeho postava byla napsaná tak, jakoby autoři nechtěli, aby na trůn usedl. Netoužil po vládě. Ač byl dobrým vůdcem, projevoval nejen ctnosti Neda Starka, ale i jeho politickou naivitu. Byl spíš voják než vládce.

Tady na chvíli odbočím. Zdá se, že autoři považují poctivého a ctnostného člověka automaticky za naivního, politicky i jinak, a tím pádem neschopného vykonávat politickou funkci. Nemyslím, že tomu tak je. Vezměme třeba lháře. Právě lhář se časem dostane do bodu, kdy nerozezná, co je skutečné a co ne. Pravdomluvný člověk naopak je schopen rozeznat skutečnost od fikce a tím pádem i schopen rozeznat lež od pravdy. Krátkodobě může lež přinést určité výhody, z dlouhodobého hlediska ztrácí lhář kontakt s realitou.

Vojenský velitel zřejmě musí být dle autorů přímočarý a poněkud tupý, zatímco politik záludný a vypočítavý. Kéž by se inspirovali Machiavelliho Vladařem. Jeho biografie toskánského kondotiéra Castruccia ukazuje, jak úzce se pojí umění politiky s uměním války. Jenže do filmařské šablony velitele coby předbitevního roztleskávače to příliš nazapadá.

Jonova postava je proto redukována na pouhé „ty jsi moje královna“ a nic, „ty jsi moje královna“ a nic, „ty jsi moje královna“ a dýka do srdce. Autorská redukce je u něho horší než u Tyriona (autoři patrně nebudou legitimisté a možná je pro ně každý nevolený, byť legitimní vladař pouhým uzurpátorem). A tak je z něho další Targaryan, který odchází na Zeď. Na druhou stranu, to není od scénáristů úplně nepovedený tah. Jon v jistém smyslu zrcadlí rohodnutí mistra Aemona.

Jeden blogger kdysi napsal, že Aemon byl nejhorší postavou celé ságy, protože se vzdal vlády ve prospěch Aegona, později šíleného, a tím dopustil, aby v říši došlo k rebelii a následné vleklé válce mocných rodů. Je to názor přitažený za vlasy, neboť těžko člověk může nést odpovědnost za činy svého bratra, ale jistá souvislost s Jonem, který také odmítal ujmout se trůnu, jež mu po právu náležel, tu je.

Jon na Zdi není úplně špatný konec špatně napsané postavy. Ale dal bych mu ještě dvě řady seriálu, aby se vrátil do Králova přístaviště jako král.

Vtipné momenty a slabé momenty

Když Sam Tarly navrhl, aby si lidé sami volili svého vládce, chvilku mi zatrnulo, ale vzápětí mě pobavily reakce velmožů, zda se také mají dotázat svého koně či psa. Těžko by mě napadla kratší a výstižnější kritika univerzálního volebního práva.

Slabým momentem naopak byla ztráta prvního draka v sedmé sérii, Jonova akce i jednání Daenerys. Navíc se mi nezdála ani časová posloupnost.

Slabí byli také Dothraki v Západozemí. Jejich chování nebylo přiměřené povaze tohoto lidu. Chyběla motivace, proč by měli Daenerys následovat. A i kdyby ji následovali, proč by ji měli následovat tak dlouho a v tak nehostinném kraji, jakým byl Sever za velké zimy? Autoři se ani neobtěžovali nějak inteligentně zakončit jejich působení. Prostě mizeli a objevovali se podle potřeby. Při stupidním útoku na nemrtvé byli zdánlivě pobiti, před hradbami Králova přístaviště se zase objevili…

Natočte to!

Voxday uveřejnil darkstream, který jsem neslyšel, ale jeden z komentátorů měl několik zajímavých nápadů, jak posunout příběh někam dál.

• Jestliže Sansa trvá na nezávislosti Severu, Bran ji naopak nutí, aby naplnila své manželství s Tyrionem. Tak dostane Sever dědice a velký rod Lannisterů také. Tyrion by se tak v jistém smyslu stal Nedem Starkem a Sansa by vládla na Severu v jeho nepřítomnosti. To by mimo jiné napravilo Tyrionovu reputaci a usadilo každého, kdo by si dělal zálusk na Sever.
• Arya těhotná s Gendrym. Konec amazonky Arya a její proměna v poslušnou manželku a matku? Nu, byla by to uvěřitelnější poloha než Arya, nindža.
• Jon Snow by se ve finále vrátil ze severu, aby převzal královské povinnosti, protože Bran by měl plné ruce práce s Drogonem. Samozřejmě, návrat ze Severu by se neobešel bez incidentů.
• Unsullied by se po smrti Daenerys rozložili a rozpustili. Grey Worm a hrstka jemu věrných dostane od Johna úkol plout na západ, jak chtěla původně Arya.
• Bronn oznámí, že Cersei či Tywin nashromáždili tajné zásoby obilí v očekávání velké zimy. Na druhou stranu Cersei udělala velký dluh u Železné banky a její agenti nyní požadují platbu v obilí. Železná banka staví loďstvo větší než Euronovo a Bran nyní musí najít Drogona a nebát se ho použít.

Toto by alespoň posunulo příběh uvěřitelnějším směrem než úvahy, zda Daenerys rozdýchá dýku v srdci nebo ne.