Vyhlídky konzervatismu

Řeč bude o konzervatismu politickém. Cílem konzervatismu bylo zachovat tehdejší společenský a politický řád, neboť konzervatismus vznikl jako reakce na liberální revoluce 18. a 19. století. Politická scéna se tak rozdělila na liberály, kteří posunovali společnost dále doleva a konzervativce, kteří tomuto posunu bránili. Konzervativci hájili aristokracii, monarchii a církev. Ve 20. století, když se hra změnila a původní cíl konzervatismu rozmělnil, také národ, demokratické instituce a soukromé vlastnictví.

Historickým faktem je, že se modernímu konzervatismu nepodařilo ze starého řádu zachovat téměř nic. I samotný význam slova konzervatismus se za posledních 150 let změnil. Dnes si lidé pod pojmem kozervatismus většinou představí program ODS. Křesťané možná program KDU-ČSL, jenž je, nutno podotknout, o něco konzervativnější. Obecně se dá říci, že se český konzervatismus vzhlíží v konzervatismu americkém.

Americký konzervatismus je přinejlepším klasický liberalismus. Většinou ani to ne. Častěji, než je zdrávo, kopíruje moderní liberalismus, jak vypadal před 10 lety. Není náhoda, že se pro současné americké konzervativce vžilo hanlivé označení cuckservatives.

Stav současného amerického konzervatismu je důvodem, proč poslední volby vyhrál Donald Trump a nikoliv tradiční lídři GOP. Obyčejné bílé pracující Američany přestalo bavit být fackovacím panákem levice, která v nich vidí bigotní rasisty, homofoby a sexisty, ale hlavně přestali věřit tomu, že je Republikánská strana stále ještě zastupuje.

Trumpovi voliči jsou prý burani, redneci. To je označení pro lidi, kteří by chtěli mít Ameriku takovou, jaká bývala. Ameriku americkou, nikoliv mexickou nebo vítající všechny pronárody světa. Jsou to jednak patrioti vyznávající tradiční americké hodnoty: flintu přes rameno, baseballovou čepici a silný offroad, co žere 30 l/100. Druhou, menší část tvoří křesťané: středobodem jejich života je rodina, místní kostel a komunita kolem něj. Americká levice ničí vše, co bylo oběma těmto skupinám drahé, a americká pravice jimi pohrdá.

To druhé bolí víc. Republikáni se spojili s libertariány (odrůda liberalismu, která má blízko ke klasickému liberalismu) proti hrozícímu bolševickému nebezpečí a stali stranou velkého byznysu, nikoliv malých lidí. Toto okouzlení klasickým liberalismem kulminovalo za Reagana (v Británii za Thatcherové), a česká pravice, jak se zdá, považuje bastarda, který z tohoto spojení vznikl, za moderní konzervatismus hodný následování. Viz hesla jako nízké daně pro podnikatele apod. Je problémem české kotlinky, že zde nezbylo nic tradičního a tak nevíme, co konzervatismus znamená.

Byznys nemá se skutečným konzervatismem téměř nic společného. Když zmizelo bolševické nebezpečí, zmizel i důvod, proč financovat pravici. Naopak, levicová vize globálního světa, kde existuje volný pohyb lidí čili pracovní síly, kde jsou si všichni rovni a tím pádem jsou všichni nahraditelní, kde neexistuje hierarchie, tradiční rodinné vazby, společenská tabu, ani tradiční forma rodiny se ženou v domácnosti a tím pádem se všichni stávají mnohem výkonnější pracovní jednotkou, je pro podnikatele zajímavější. Není divu, že současní podnikatelé a manažeři jsou liberálové. Firmy jako Google tvrdí, že diverzita a inkluzivita jsou pro ně prvořadými cíly. A nejsou to jenom prohlášení do větru, poplatná vládnoucí politické korektnosti, nýbrž aktivně vynucovaná politika.

Konzervatismus znamená mnoho věcí a jejich současným průsečíkem je zachování či obnovení normálního reprodukčního cyklu, tzn. aby mladí mužové mohli mít dostatečný a relativně jistý příjem, mohli se oženit, založit rodinu a mít děti včas a dostatečném počtu. Nedostatek dětí je totiž hlavní potíž, která dnes sužuje Západní svět. Bylo tomu tak před 20 lety, když někdejší kandidát na prezidenta, příslušník paleokonzervativního křídla v GOP a katolík Pat Buchanan vydal svou knihu Smrt Západu a je tomu tak i nyní.

Tato skutečnost má celou řadu příčin (mimochodem, já tak docela nesouhlasím s Buchananovou tezí, že za současný stav nese vinu především kulturní marxismus a nesvatá trojice Lukacz, Gramsci a Marcuse), ale podstatné je následující: aby se věci vrátily do normálu, je třeba zcela rozložit a odstranit současný liberální řád. Toto by mělo být hlavním motem všech konzervativců, kteří chtějí návrat ke skutečné skutečnosti a nikoliv pokračovat v současnosti budované konkretizaci utopie, jak často opakoval český křesťanský konzervativec Rio Preisner. Bohužel tomu tak není, což je patrně důvod, proč konzervatismus v kulturní i politické válce s liberalismem stále prohrává.